Bylo to velké...
Bylo to náročné...
Bylo to vyjímečné...

Podívejte se na pár snímků z druhého nejdrsnějšího vytrvalostního závodu této planety (první je samo sebou Dakar)...

Tak to konečně přišlo. Jednou se to stát muselo, ale netušila jsem, že to bude tak znenadání a narychlo…

V létě mě přestalo bavit být „pouhým“ spolujezdcem. Za Péťou jsem začala stále častěji usínat a ježdění mě už neuspokojovalo tak, jako dřív. Pak jsem sedla na mopeda a bylo rozhodnuto. Simson následoval po pár týdnech, ale dál můj řidičák nedosahoval. Každopádně jsem myslela, že se „Žluťáskem“ vydržím minimálně až do konce sezóny, ale během dvou měsíců jsem nalítala přes 2000km, osvojila si základní návyky a „Žluťásek“ najednou přestával stačit.

Po pravých srpnových vedrech sem tam zpříjemněných krátkou, ale intenzivní průtrží mračen (lokálně způsobujících povodeň – pravda) najednou v předvečer našeho odjezdu na plánovanou pětidenní vyjížďku meteorologické výpočty modelují nehezkou situaci – lokální průtrže, kroupy, místní povodně, síla větru mocnosti vichřice. Odpoledne se skutečně obloha zatahuje a přichází hrozivě vypadající mračna – předzvěst marastu, co se k nám blíží... Pod tíhou nezvratných faktů v podobě meteorologickým modelů jednohlasně (leč bez nadšení) odkládáme plánovaný odjezd z pátečního odpoledne na sobotní ráno.

Nelítostný souboj malých dvoutaktů pokračuje!

Čím víc se blížil závod, tím míň jsem Petra viděla. Letos se totiž rozhodl, že svůj oranžový závodní speciál předělá k obrazu svému a vytvoří v rámci možností dokonalého dvoutaktního dravce speciálně upraveného pro závod v terénních podmínkách.

Poté, co jsem nalítala na Péťovo úžasné KTM Hobby 50 (mopedu) během asi 10ti dnů necelých 300 km, tak Péťa došel k názoru, že pokud chce, aby KTM ještě nějaký ten den sloužilo, je nutné postoupit o krok kupředu a dal se do shánění Simsona. Usoudil, že to bude to pravé jednostopé vozidlo pro mé začátky. Jeho úsudku plně důvěřuji, tak jsem začala šetřit a trávit volné chvíle nad vybranými inzeráty, kterými mě Péťa pravidelně zásoboval. Pomalu jsem zabředávala do problematiky malých dvoutaktů, ale ten pravý pořád nepřicházel. Ty pěkný nám stále prokluzovaly mezi prsty. Po několika dnech zklamání se na mě konečně usmálo štěstí.